Routeburn trek (18.-19.2. 2012)

Jak jsem předesílal, o víkendu jsme se vydali na jeden Great Walks a to Routeburn trek, což je 32 km dvoudenní pochod. Moje skupina Já, Arthur (Francouz co se mnou byl na povánoční dovolené), Benjamina (starší Italka) a Natalie (mladá Švýcarka) začínala v Glenorchy. Druhou skupinu tvořil Milan, Josie (Kiwi učitelka), Martin (Švýcar) a Dan (Čech, ten co mě vítal, když jsem přijel do Queenstownu) a ti začínali na straně Milford Soundu. Večer jsme si dali sraz v kempu zhruba v půlce treku. Vyrážíme kolem 7 hodiny z Queenstownu a přesně v 9 vyrážíme s plnou polní na trek z výšky cca 500 m n. m.. Bohužel je hnusně, a když dorážíme na chatu Routebur Falls začíná pršet, což vydrželo až do našeho dnešního cíle kempu u Lake Mackenzie. Navíc je mlha, takže skoro nic nevidíme. Zato jsme viděli chatu a už začínáme chápat, čím se liší Great Walks od ostatních treků. 2 obrovské chaty, z toho jedna luxusně vybavená pro pracháče, kteří to chodí bůhví proč s průvodcem (je to snadný trek po dobře značené cestě). Několik takových skupin s průvodcem potkáváme a upřímně se mi to hnusí, komerce jako prase 🙁 Po cestě jsou občas záchody?! Díky špatnému počasí jdeme celkem svižně a kolem 14 hodiny jsme v nejvyšším bodu treku Harris Saddle (cca 1250 m). Po cestě se dozvídám, že Natalie hraje profesionálně florbal a byla dokonce v Praze na mistrovství světa juniorek. Teď má ale pauzu kvůli zraněnému kolenu. Benjamina je starší dáma (odhaduji kolem 50 let), ale ta zase každej den běhá, takže zjišťuju, že o mojí skupinu nemusím mít strach na tomto treku 🙂 V sedle je jsou 2 malinký chatky jen pro případ nouze a zastávku na odpočinek. Jedna pro turisty a druhá pro průvodce. V té pro turisty je k mému překvapení česky upozornění, že v chatě i okolí je zakázáno spát pod pokutou 500 $. Nejhorší na tom je, že to tam je napsaný jen Česky! Není to tam dokonce ani anglicky, to máme teda pěknou pověst 🙁 Když jsme přešli sedlo, otevřel se pohled do velikého údolí, ale my jsme viděli jen bílou mlhu 🙁 Cesta traverzuje mírně dolů, procházíme krásný prales, kde je všechno obrostlé mechem a kolem 15:30 jsme u Lake Mackenzie (900 m), kde jsou ještě 2 větší chaty pro pracháče a pak 2 pro normální lidi a průvodce. Opodál je kemp pro 9 stanů + přístřešek se stoly, vodou a nerezovou deskou na vaření. Na místech pro stany jsou natažené zelené koberce, aby vás netlačili kameny, strašný…… 🙁 Kolem 19 hodiny doráží druhá skupina, evidentně dost mokrá, protože nikdo nemá vybavení do přírody, takže třeba Josie šla v teniskách, Martin v bavlněné mikině a tak 🙂 Zato měli s sebou lahev whisky, takže se zahřáli 😉 Večer vaříme s Milanem společnou večeři, kterou jsme jim slíbili (těstoviny, párky, rajčata, houby, cibule a sos) a všichni si moc pochutnali. No, a protože nás je 8 a měli jsme jen 3 dvoumístné stany, Já a Milan jsme spali pod přístřeškem na velkých stolech. Bohužel bez karimatek, protože ty jsme museli půjčit ostatním, kteří neměli dobré spacáky. No dalo se to, ale ty stoly jsou tvrdý jako prase, takže to úplně pohodlný nebylo 😉

Druhý den ráno je zase hnusně, ale kolem 10 hodiny se to lepší. Vyměnili jsme si klíčky od aut a loučíme se. Cesta se klikatí lesem a pak pozvolně traverzujeme dolů, kde se otevírá pohled do údolí, který nám včera zůstal ukryt za mlhou. Je teda stále dost oblačno, ale aspoň něco vidíme. Míjíme krásný vodopád Earland (kolem 130 m) a za cca 3 hodiny jsme u Lake Howden Hut, kde obědváme. Pak cestou vystupujeme na Key Summit, což je vyhlídkový kopec na dostřel od silnice do Milford Soundu, takže podle toho to tam taky vypadalo, prostě spousta lidí. Ale stálo to za to – viz foto. Celkově asi po 5-ti hodinách jsme na parkovišti u Milanového auta. Následovala únavná cca 4 hodinová cesta autem, kterou jsem celou odřídil sám 🙁 Cestou vysazujeme Arthura uprostřed pustiny, kde má naplánovaný 2 až 3 denní trek zpět do Glenorchy. Večer po 8 hodině večer si vyměňujeme s Milanem auta, vidím, že to všichni přežili, ale z jejich očí vidím dost velkou únavu. Pak už jen příjemně unavený mířím do studentského domu, kde neteče teplá voda 🙂

Celkový dojem z treku mám poněkud smíšený, protože jsem toho moc, díky špatnému počasí, neviděl, takže těžko soudit. U Lake Mackenzie to bylo nádherný, údolí tak pěkný, ale mám nějak pocit, že i mimo Great Walks najdete stejně krásnou přírodu. Prostě každý má svý, tady mi ten dojem kazilo počasí a silná komerce.

Tento týden se chystám na výlety kolem Queenstownu a příští týden se budu přesouvat k Lake Tekapo, kde mám ve čtvrtek 1.3. sraz z Terezkou 🙂 A protože budeme hodně cestovat, pravděpodobně už nebudu mít čas zásobovat můj blog tolika příspěvky, to jen tak na vysvětlenou.

Tak se zatím tam nahoře mějte krásně!!!