Druhý výlet do Arrowtownu a dva autovýlety na Remarkables a do Glenorchy (17.-18.12. 2011)
aneb samotného mě to moc nebaví 🙁
Přátelé, kamarádi, předesílám, že tentokrát nemám a asi nebudu mít tolik času se moc rozepisovat, takže za mě budou hovořit především fotky, které jen hodně lehce upravuji, takže prosím o prominutí určité nedokonalosti, především u panoramatických fotek (trochu se mi to houpe 🙂 ).
Mám za sebou 3. týden školy a nutno říct, že se moje angličtina moc nezlepšila, furt se dost trápím 🙁 Nevím, čím to je…. No nic, budu bojovat 🙂 Jinak ve třídě se trochu prostřídali lidi, skončila Češka, takže už jsem ve škole jedinej Čech, pak skončil Brazilec a naopak přibili 2 Japonky. Z té jedné fakt nemůžu, tak má v 70% času když mluví zatnutý obličej a zavřené oči, takže vypadá duchem naprosto nepřítomná. Jestli to takhle má i mimo školu, tak to potěš. Tu musí zákonitě někdo brzo okrást, třeba v obchodě, kdyby s někým mluvila, tak by nebyl problém jí cokoliv vzít, protože je úplně mimo. Na druhou stranu, na Zélandu se nekrade 🙂 Když jsem byl běhat, vyběhl jsem si na místní kopec, kde připravují sítě pro novou zástavbu a po pracovní době tam byl zaparkovaný bagr s otevřenou kabinou a klíčem v zapalování, o hutnícím zařízení nemluvě. Tady se ani baráky na noc nezamykají. Někde to holt jde a někde ne 🙁
V sobotu jsem vyrazil opět do Arrowtownu, protože posledně jsem nestihl prohlídku města. Městečko je poklidné, pěkné, ale je to projité asi tak za 30 minut. A protože prej fotím málo lidi, vyfotil jsem malou skupinku omladiny, jak skáče na kolech ve skate parku.
Pak jsem vyrazil prověřit mojí káru do pořádného kopce. Byla mi doporučena pěkná vyhlídka na Remarkables, což je lyžařské středisko, kam se vyjede autem po štěrkové cestě (byl jsem rád za 4-kolku) a pak se dá ještě za cca hodinu vyjít na kopec. Bohužel na kopci ležel mrak a tak jsem se u lyž. střediska jen otočil a frčel hledat nejlepší místo pro focení údolí někde na zpáteční cestě. Našel jsem 2 taková místa, no posuďte sami, stálo to za to 🙂
A ještě jeden zážitek, když jsem jel autem večer přes město, zastavili mě policajti, teda přesně řečeno, postavili na okraji města koridor a zastavili úplně každýho kdo projížděl, stačilo jen stáhnout okénko, nadýchat, resp. promluvit cokoliv do testovacího přístroje, který za 5 sec dal výsledek a jelo se dál. Žádný zdržování kontrolou papírů či auta. Taky způsob. Měl jsem předtím jedno pivo (dopité tak hodinu před jízdou) a vše bylo OK. Ale přiznávám, že jsem měl trochu stažené půlky 🙂
V neděli ráno vstávám brzy, abych měl dobré světlo na focení, ale je zamračeno a mraky zahalují kopce, takže se loudám a pomalu vyrážím autem do Glenorche, což má být úžasná cesta kolem jezera a za Glenorchami se zvedají vysoké hory. Cesta to je super, městečko Glenorchy je teda díra, ale okolí stojí za to. Bohužel počasí stále na nic a i když jsem chtěl vyrazit někam na kopec, nakonec to vzdávám a jedu domů. Velká chyba….. 🙁 A právě tady jsem si uvědomil, že když jsem sám, vlastně mě to tak úplně nebaví, sice si fotím jak chci a zůstávám kde já chci, ale jak se člověk nemá s kým podělit o tu radost, není to úplně ono. Navíc kdybych tady nebyl sám, určitě bychom se hecli a vyrazili do kopců, i když počasí nebylo pro focení úplně příznivé. Ale asi jsem chtěl moc ideální počasí a navíc ve mně hlodal červík černého svědomí, že bych se nestačil učit do školy a navíc mě čekali povinnosti v podobě praní prádla, plánování dovolené mezi svátky a podobně. Půl hodiny po tom, co jsem to otočil, se zvedly mraky a začalo být krásně. Ale už jsem se nechtěl vracet, nechám to na jindy…. Doufám, že vás už ty fotky u jezera nenudí. Ale nebojte, brzy začne změna 🙂
Ve škole jsem se přifařil do skupiny, která vyráží jedním autem na 2 týdny (je Vánoční volno) cestovat po jižní části Jižního ostrova. Skupinu tvoří Milan (Čech, bývalý student školy), ale nebojte museli jsme všem slíbit, že nebudeme mluvit česky, Thomas (Švýcar), Arthur (Francouz), Rodrigo (nový Brazilec) a Moje maličkost. Plán je: Moeraki (boulders na pobřeží) – Dunedin (tučňáci, lvouni, atd., Vánoce na pláži) – Kaka Point (maják a divoké pobřeží) – Bluff (Silvestr) – Stewart Island (nejjižnější ostrov Zélandu, pták Kiwi, divočina, spousta ptáků) – Lake Hauroko (jízda rychločlunem a zpáteční trek divočinou) – Doubtful Sound (jízda lodí, kajakování a lehký trek) – zpět do Queenstownu. Tak se moc těším jak na zážitky, tak na trénink mluvení, snad už se to zlomí. Beru si s sebou počítač, ale nevím jak budu ve spojení, takže asi nečekejte nové články během svátků, asi se ozvu až druhý týden v lednu.
Takže mi dovolte, abych Vám všem popřál KRÁSNÉ A HLAVNĚ KLIDNÉ VÁNOCE !!! Vše nej, nej do Nového roku a ať se Vám všem daří, jak jen Vy sami chcete. Moc děkuji za zprávy, mejly a za čtenářskou přízeň 🙂
5 comments
Cus Dvora, furt cekam kdy zacnes hrat rugby 🙂 No nic, hezky svatky i tobe. Zub
Nazdar brouku,
děkujeme za fotky, hromadně se kocháme.
Tobě též krásné Vánoce a spoustu jedinečných zážitků přeje za Trubky Tryskomyš! 🙂
Lékárna je super…
Ahoj :-),
fotky jsou SUPER, vrcholky kopců v mlze – paráda, nejvíc u mě boduje „Welcome to Remarkables“, ta je skvělá. Je fotka letiště a lake Wakatipu před ní v HDR? Jestli jo, tak je to na velkém monitoru trochu vidět, jestli ne, tak nic :-).
Letadla ukážu Kryštofovi, je teď na ně hodně zatíženej. A jak vidí letadlo, tak hned nezapomene připomenout, že „Míra letěl na Zéland, letadlem.“ A když se ho zeptáš, co se dělá v letadle, tak odvětí „Musí se to vydržet“. 🙂
Jinak my ty jejich městečka připadají trochu jako z westernu.
Panoramata jsou taky luxusní a oceňuji momentku s rozmáznutým mladíkem na kole, asi byl rád, že ho fotíš ;-).
Vánoční výlet zní strašně slibně, nemůžu se dočkat fotek. Obzvlášť po fotce racků z prvního dne. Ty objektivy jsou vážně super třída. Samozřejmě v kombinaci s tvým fotografickým umem :-).
Krásný Vánoce na pláži 🙂
N.
V HDR v tomto příspěvku není nic. Na zvířata se hrozně těším, obvzlášť na tučňáky, natočím i nějaké video 🙂 Děkuji za uznání 🙂 Ale když je co fotit, tak to není tak složité 😉
Leave a Comment