Arthur´s Pass National Park a odlet ze Zélandu (20.-25.5. 2012)

Po ½ roce jsem se vrátil na místo činu a to do Christchurch, kde jsem poprvé vstoupil na Novozélandskou půdu po mém odletu z Čech. Úplně mi naskočily všechny vzpomínky, kdy jsem sám přiletěl do úplně cizí země na druhé straně zeměkoule, vyklepanej z pohovoru s imigračním úředníkem, s 43 kilama na zádech (a na břiše :-), zmatenej z města, které je poznamenané zemětřesením a kde jsem vůbec netušil, jak se dostanu z letiště do hostelu. Což se projevilo tím, že jsem musel jít pěšky asi 2 hodiny okolo celého centra, které bylo a stále je, zavřené a já nevěděl kudy ho projít či obejít. Teď už ve dvou a znalí poměrů, jsme si jako starý mazáci sedli na autobus, který nás „vyhodil“ pár metrů od hostelu 😉

Bydleli jsem v Rucksacker Backpacker (26$ za osobu na dvoulůžáku), který je tedy docela strašnej, ale na přespání to stačilo. Ráno jsme ale měli nezapomenutelnej zážitek, probudilo nás totiž zemětřesení 🙁 Najednou se zatřásl celý dům, stačili jsme se jen chytit za ruce a vyděšeně se na sebe podívat. Naštěstí záchvěvy trvali maximálně 2 vteřiny, ale pro člověka, který neví o co jde, docela dost nepříjemné a dlouhé vteřiny. V tu chvíli jsme si říkali, že čím dříve z tohodle města vypadneme, tím lépe. Objednali jsme si ubytování v Arthur´s Pass na 3 noci, koupili jízdenky na autobus a hned druhý den vyrazili. Batohy jsme si uschovali v backpackeru.

Arthur´s Pass je horská oblast a také stejnojmenná vesnička v nadmořské výšce 740 m, ze které se dají dělat krásné výlety do okolních hor. Do této oblasti jezdí jen malý dopravci, takže ačkoliv to bylo z Christchurch jen cca 150 km, zaplatili jsme každý 30$ za jednosměrnou jízdenku společnosti Atomic Shuttles. Po cca 2,5 hodinové cestě s krásnými výhledy na hory, vystupujeme v malé vesničce Arthur´s Pass. Ve vesnici je pouze pár domů, kostel, vlaková stanice, jeden obchod s restaurací, kde je i stanice autobusu a pak ještě jedna předražená restaurace, kam nikdo nechodí. No a samozřejmě Backpacker Mountain House, ve kterém jsme bydleli. Tentokrát to byl backpacker sítě YHA, takže cena vyšší (70 $ za dvoulůžák), ale nutno poznamenat, že ubytování bylo naprosto parádní. Backpacker má kromě pěkných pokojů a kuchyně, především úžasnou prosklenou společenskou místnost, ze které je parádní výhled na okolní hory, takže si sednete či lehnete na gauč, na který svítí sluníčko, dáte si kafe a můžete se kochat, to prostě nemá chybu 😉

Po návštěvě infocentra, kde jsme získali potřebné informace o možnostech výletů a sněhových podmínkách v horních partiích hor, jsme hned vyrazili na nejvyšší místní vyhlídkovou horu Avalanche Peak 1833 m. Měli jsme poměrně dost času, protože z Christchurch jsme vyrazili hodně brzo ráno a navíc bylo naprosté azůro. Na informacích nás sice varovali, že nahoře bude pravděpodobně sníh, ale říkali jsme si, že otočit to můžeme vždycky. Čekalo nás převýšení 1100 m cestou Scotts track, ale posílení z česání ovoce nám to ani nepřišlo. Cesta nejprve prudce stoupala lesem, pak les skončil a začali se nám otevírat krásné výhledy do okolních hor a údolí. V horních partiích bylo trochu bahno od tajícího sněhu a na posledních cca 50 výškových metrech bylo cca 10 cm sněhu, což nebylo úplně příjemné. Ale viděli jsme ve sněhu stopy a dokonce i lidi, kteří šli před námi, takže jsme to dali. A stálo to za to. Z vrcholu je úžasný 360° panoramatický pohled, umocněný zasněženými vrcholky hor, včetně toho našeho 😉 Dolů se nabízela jiná cesta, která se jmenovala Avalanche Peak track, ale měli jsme informace, že ta je velmi prudká, takže jsme šli raději dolů cestou, kterou jsme vyšli nahoru. Večer, když jsme docházeli do vesnice, objevili se v ní dva papoušci KEA, kteří jsou tady proslulý. S drzostí sobě vlastní oblétávají auta, střechy, klovají antény a vše co je plastové. Jejich velký oblíbenec je místní popelář, se kterým objíždějí celou vesnici 🙂

Druhý den jsme se vydali na Bridal Veil track, který vede do samotného sedla, tedy do Arthur´s Pass 920 m a pak do Temple Basin skifield, což místní malý lyžařský areál. Cesta to byla pohodová, lesem, s občasnými výhledy. V sedle je památník Arthura Dudley Dobsona, po kterém se to tady vše jmenuje, ale to je tak vše, žádné bomba výhledy na druhou stranu sedla se nekonají. Přes sedlo vede ne nijak dramaticky frekventovaná, ale strategicky důležitá silnice, neboť spojuje východní a západní pobřeží. Když stoupáme ke skiareálu po malé a kamenité cestě, která se místy mění na cestu pro horské kozy 🙂 nějak nechápeme, čím tam nahoru jezdí?! No, nejezdí, prostě chodí pěšky, Novozélanďani jsou holt drsoni 🙂 Když jsme u chat, chápeme, že sem se chodí asi na delší pobyt s dětmi, protože očekávané sjezdovky tady v podstatě nejsou, jen pár malých vleků pro děti. Chaty jsou teď na podzim opuštěné, ale výhledy fantastické. Když si představím zimní atmosféru, daleko od civilizace, naprostý klid, co víc si přát. My jsme tady nepotkali ani nohu, dali si tady oběd a užívali si to.

Třetí den, už jsme podnikli jen malý výlet k vodopádu Devils Punchbowl Falls a procházku po vesnici, kde jsme bydleli. Zjišťujeme, že Novozélanďané dělají turistickou z každého prdu, to když jsme se šli podívat na místní starou Power station, která byla uvedena v místních zajímavostech, našli jsme tam 2 betonové kvádry, které se válely v lese, to bylo celé…. 🙁

Po třech krásných dnech jsme začali balit a začala na nás padat depka, protože naše Novozélandská mise byla u konce L Zbýval už je přesun do Christchurch, kde vybrali jsme peníze z našeho Novozélandského účtu v Eurech, protože převod na Český účet nebyl možný a následně jsme ho zrušili,  přespali jednu noc a následoval odlet z této fantastické země. Na rozloučenou se s námi ještě otřásla letištní hala 🙁 což byla tečka, která se nezapomíná 😉

Ale dovolená ještě nekončí, protože nás čekal 3 denní stopover v Australské Sydney 🙂