Cookovy ostrovy – ostrov Rarotonga (1.-8.4. 2012)

Rozhodl jsem se, že tento příspěvek pojmu tak trochu jako cestopis s praktickými informacemi, protože když jsem hledal informace o tomto ostrovu, moc jsem toho nenašel, vyjma nic neříkajících informací od cestovek. Tak snad Vás to nebude moc nudit 😉 a třeba to někomu poslouží jako dobrý zdroj informací či inspirace 😉

Letěli jsme na hlavní a největší ostrov Cookových ostrovů Rarotonga, kde leží i hlavní město ostrovů Avarua. Tady je také jediné letiště široko daleko a to díky Americkým vojákům, kteří zde za války vybudovali letiště, takže tady můžou přistávat i menší cestovní letadla. Pokud chcete více o ostrovech, nejlépe si přečíst wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Cookovy_ostrovy Na ostrovech se platí Novozélandskými dolary, takže o starost méně.

Kde jsou Cook Islands

 Takže popořadě, zpáteční letenka nás stála pro 2 osoby z Aucklandu 1132 NZD, což je cca 17 tis. Kč (vč. 1 zavazadla o hmotnosti 23 kg, což bohatě stačí na týdenní pobyt pro dva). Letěli jsme se společností Virgin Australia, resp. jak vidíte na letadle Pacific Blue (pak sem létá už jen Air New Zealand). Let trvá 3,5 hodiny a letá se tam zásadně v noci. U této cesty je ale jedna světová rarita, protože letíte tak trochu strojem času 🙂 Cookovy ostrovy totiž leží v časovém pásmu, kde se lámou časová pásma. V našem případu to znamenalo, že jsme vyletěli v 1.dubna v 18:30 hod z Aucklandu a přistáli jsme 1.dubna v 0:25 v noci, tedy právě začínal 1. Duben 🙂 Dobrý ne? 😉

Ubytování jsme si zajistili dopředu přes hotels.com, protože na přímo se nám toho moc sehnat nepodařilo a když přece, komunikace s nimi byla tak tragická, že jsme to neriskovali. Např. našel jsem ubytování, objednal ho, dal jsem jim číslo kreditky a všechny náležitosti k platbě a oni mi pak nebyli schopni potvrdit rezervaci. Natož, když jsme po nich chtěli nějakou fotku pokoje či údaj, jak daleko je to z hotelu na pláž atd. Na většině jejich internetových stránkách jsou dost kusé informace, obzvlášť když hledáte nějaké cenově „přijatelné“ ubytování 🙁 Po příletu jsme pochopili proč, ale o tom až později. Rozhodně se dá ubytování sehnat až na místě, když tam neletíte v hlavní sezoně, ale to jsme netušili. K ubytování: objednali jsme si 7 nocí v dvoulůžkáči se snídaní v tříhvězdičkovém Club Raro Resort, který leží v části zvaném Tupapa, nedaleko hlavního města Avatua (dá se tam dojít i pěšky), celkem za 780$, tedy 12.200 Kč.

Na malinkém letišti nás přivítala živá hudba místního zpěváka (pak se s námi loučil i při odletu), poklidné tempo a příjemné ovzduší tohoto ostrova. Neměli jsme zajištěnou dopravu do hotelu, protože z našeho hotelu chtěli 30$ za osobu, což nám přišlo za cca 6 km jízdu proklatě hodně. Čekali jsme, že nás tady budou lovit místní naháněči, zda nechceme ubytování či dopravu, ale nic takového se nekonalo 🙂 V poklidu jsme si sehnali taxíka (myslím, že tady funguje doslova jenom 1 taxík na celý ostrov), který nás za 30$ dohromady odvezl do hotelu. Taxikář, hoden svého řemesla, s námi celou dobu klábosil. Byl to takový děda v důchodu, původně Američan, který žil asi 20 let na Zélandu a pak se přiženil na Kukáče 🙂

Club Raro Resort je velmi příjemný klidný hotel. Není to žádný přepych, ale čisto a klidná lokalita je velká deviza. Jediná nevýhoda je, že pláž u resortu je kamenitá a pro plavání či šnorchlování není úplně vhodná. Ale když si uvědomíte, že celý ostrov má kolem dokola 32 km, tak skútrem či autobusem dojedete, kam potřebujete velmi snadno. Navíc krásná zahradní restaurace s barem a bazénem u moře nemá chybu. V pokoji je koupelna, klimatizace, lednice, televize a varná konvice s nádobím na uvaření čaje či kafe. Na recepci nám půjčili zadarmo vybavení na šnorchlování či boty do vody.

Na ostrově dokonce funguje autobusová doprava, každou hodinu jezdí 2 autobusy proti sobě, to znamená, že jeden jede po směru hodinových ručiček a druhý naopak. Celá cesta dokola trvá něco kolem hodiny, takže se po ostrově můžete celkem snadno pohybovat. Každá jízda stojí 4$. My jsme si ale jako většina turistů půjčili skútr, který nás vyšel na pouhých 80$ na týden + benzín, který je tady jen o něco málo dražší než na Zélandu. My jsme za ten týden projeli tak 10$ 🙂 Ale abyste si tady mohli půjčit motorku či auto, musíte mít místní řidičák, což obnáší návštěvu místní policejní stanice, vyplnění formuláře, zaplacení 20$, ukážete jim Evropský řidičák, oni si vás vyfotí a za 15 minut odcházíte s místním řidičákem 😉

[Show as slideshow]

Další informace o ostrově: je tedy pár supermarketů, kde si můžete nakoupit potraviny v cenových relacích zhruba o cca 20% vyšších oproti Zélandu. Např. 1/2 kg Eidamu 8,5$ nebo chleba za 5,8$. Také je zde několik restaurací, ale žádná láce to teda není. Zkrátka odpovídá to Novozélandským cenám, takže jídlo Vás vyjde na cca 20 až 35$. Je tady i pár fastfoodů, kde se dá koupit např. Fish and chips za 10$ či různé hamburgery v podobných relacích. U nás v resortu stála třeba pizza 15$ nebo koktejl z čerstvého manga, s ledem a ovocem za 6$. Čerpacích stanic a malých obchůdků je tady také dost, takže všude se dá něco koupit, vč. čerstvého ovoce. Platit se dá většinou kartou, takže hotovost potřebujete jen na drobnosti. Navíc po celém ostrově jsou bankomaty. A jak je to tady s tím internetem? U nás v resortu nefungoval celý týden a asi jediné spolehlivé místo, kde internet fungoval, byla budova Telecomu, kterou poznáte podle obrovského satelitu na zahradě 🙂 Cena tradiční 6$ za hodinu. Něco jako internetové kavárny tady nenajdete.

Jak asi z fotek uvidíte, velmi často tady byla zamračená obloha, ale zmokli jsme pouze jednou, za to pořádně, když jsme byli zrovna na pláži a v dešti museli jet na skútru do hotelu. Teploty tady byly příjemné, kolem 28st až 30st C, přes noc nebylo nikdy méně než 20st C, no a samozřejmě vysoká vlhkost.

Jeden den jsme se vydali na přechod ostrova pod názvem Rarotonga cross island track, což je půldenní výlet přes 413 m vysokou horu Te Rua Manga. Je to trek začínající asfaltovou cestou, ale pak jdete džunglí značenou cestičkou přes potoky bez mostů, prudce do kopce přes kořeny, kameny a neustále to strašně klouže, protože se tady drží veliká vlhkost. My to šli v botách na běhání a měli jsme co dělat. Ale potkali jsme hodně turistů, co to šli v žabkách a ty si to teda užili 🙁 Z vrcholu je krásný výhled na okolní zalesněné hory a jsou vidět i pláže. Také jsme se pokusili o nejvyšší zdejší kopec, což je 653 m vysoká Te Manga. Když jsme hledali cestu, ptali jsme se místního zemědělce, který nás nejen správně nás nasměroval, ale ještě nám daroval 4 velké čerstvé okurky, to bylo hodně milé. Ačkoliv na mapě byla značená cesta, tak sotva jsme našli její začátek, cesta najednou skončila a při pohledu na hustou džungli nás přešla chuť.

[Show as slideshow]

Všeobecně si myslím, že tenhle ostrov není ještě zkažený turisty, jako sousední Fiji nebo další ostrovy, co jsem tak četl pár cestopisů. Nikdo z Vás netahá peníze na každém kroku, můžete jít na jakoukoliv pláž (bez poplatku) a ceny nejsou přemrštěné. A ostrov je to nádherný, klidný, hodně zelený, kopcovatý s krásnými plážemi a tyrkysově čistým mořem 🙂 Pláže s křišťálově bílým pískem tady nenajdete, ale myslím, že to na kráse ostrova vůbec neubírá. Lidé jsou tady milí, ale ne vlezlí. Podle toho, co jsme tady viděli, si nežijí špatně a mají to na háku. Všechny obchody až na pár malých obchůdku v 5 hodin zavře a je klid. Restaurace mají otevřeno jen na oběd (ve 2 hod zavřou) a pak otevřou až kolem 6 hodiny na večeře. Mají tady dokonce svůj parlament, obchody všeho druhu (vč. moto či auto salonů), atletický stadion, fotbalovou asociaci, apod., takže o zábavu mají taky postaráno.

Hlavní naší činností na ostrově bylo ale šnorchlování, které je tady fantastické. V této době (duben) tady bylo málo turistů a tak jsme měli většinou pláž sami pro sebe (maximálně jen s pár místními) a mohli  šnorchlovat dle libosti. U pláže jsou často sprchy, takže nemusíte nutně vyhledávat pláž u nějakého resortu a barevné rybky jsou všude 🙂 Kolem celého ostrova je atol, což znamená, že od pláže k atolu, který je vzdálený cca 100 až 300 m je mělčina s hloubkou cca 2,5 metru a kde nejsou vysoké vlny, protože ty se rozbijí o atol. Viděli jsme spoustu barevných a zajímavých ryb a rybiček, nepopsatelná nádhera 🙂

Aneb, jak jsem se stal potápěčem 🙂 :

Takovéhle rybičky a mnoho jiných jsme viděli při šnorchlování:

Zašli jsme si taky na večeři do místní vyhlášené restaurace Trader Jacks ve městě, kde jsme si dali jídlo pro 2, kde byli namixované všechny možné druhy čerstvých ryb a mořských plodů, což byl kulinářský zážitek. Pak jsme zašli na místní diskotéku pod širým nebem, a protože druhý den byl svátek, bylo plno. Byl tam mix místních i turistů, což bylo sympatické a slušně to tam žilo. Resp. nejdřív jsme to s Teri museli roztancovat 😉 Odměnou nám byla poklona místního borce, který nás vyhlásil nejlepšími tanečníky parketu 🙂

Každou sobotu se konají ve městě Avatua trhy se vším možným, od čerstvého ovoce po turistické cetky konče. Navíc jsme tam, díky Velikonočním svátkům, viděli tradiční domorodé tance na neskutečně energickou muziku, resp. bubnování.

No co Vám budu vyprávět, užili jsme si to fantasticky, prostě dovolená snů. A věřte, že ani jeden z nás není plážový typ a stejně nás to tam ohromně bavilo 🙂

Vracíme se zpět na Zéland opět strojem času, s kterým tentokrát přeskočíme jeden den, takže vzhůru do budoucnosti 🙂

Nezapomeňte, že fotky jsou na 2 stranách:

[Show as slideshow]

12►