Severní ostrov začíná – Wellington (28.-29.3. 2012)

Wellington není zdaleka největší město, má pouhých 164 tis. obyvatel, ale je to Hlavní město Nového Zélandu. Je to hlavně pro to, že když ještě neexistovala letecká doprava, muselo být hlavní město někde uprostřed země, resp. ve středu obou ostrovů, protože např. cesta z jihu Jižního ostrova na sever do Aucklandu pro poslance parlamentu dříve trvala třeba i několik měsíců.

Upřímně řečeno, ale k vidění tady toho moc není. V centru je jen pár mrakodrapů s pěknou volnočasovou zónou u přístavu a zajímavý je snad jen parlament a „Včelín“, kde sedí vláda. Dokonce jsme navštívili i přímo zasedání parlamentu. Na budově je zajímavé, že leží na speciální konstrukci, která vydrží velmi silné zemětřesení (cca 7,5 st.). Vyjížďka lanovkou na kopec s vyhlídkou na město taky ušla, botanická zahrada už byla slabší. Taky jsme navštívili muzeum Te Puke, které je expozicí o Novém Zélandu, ale nijak nás nenadchlo 🙁 Byla tam také expozice o původních Maorských obyvatelích, na což jsme se asi těšili nejvíc, ale byla to dost nuda.

Asi největší šok pro nás byla po dlouhé době návštěva velkého města, což po měsíci stráveném víceméně v přírodě či liduprázdném jižním ostrově byla dost pecka pro organizmus. Už jenom noc v hostelu, kde jsme přes okna slyšeli hluk ulice města, nás vyvedla z míry. Hluk nebyl nijak dramatický, byl srovnatelný s Pražským, ale jak jsme si odvykli, bylo to strašný 😉 Všude spousta lidí, problém s parkováním, shon velkoměsta. Ve městě jsme strávili jen necelé 2 dny a už jsme se těšili, až vypadneme zase do přírody. Další zastávkou bude Mt. Taranaki.