Nelson Lake National Park (19.-21.3. 2012)

Nelson Lake National Park (19.-21.3. 2012)

Omlouvám se čtenářům mého blogu za delší výpadek, ale byli jsme týden na Cookových ostrovech, hodně jsme cestovali a prostě nebyl čas. Nabral jsem už celkem velké zpoždění, ale budu se teď snažit v pravidelných intervalech blog doplnit až do současnosti. Momentálně už jsme docestovali a začínáme pracovat jako česači kiwi v oblasti Bay of Plenty.  Jak stylové na Zélandu 😉

Na následující dny jsme měli v plánu 3-denní trek v Národním parku Nelson Lake. Zajeli jsme nejprve do vesnice St Arnaud, kde jsme si v místním infocentru zarezervovali nocleh na chatě Angelus. Na Novozélanské poměry, byla v infocentru nepříjemná ženská, což úplně vybočuje z našeho skvělého pocitu z místních lidí, kteří jsou milý, ochotní a vždy Vám rádi poradí. Hold výjimka, co potvrzuje pravidlo 🙂 První den jsme šli jen cca 2,5 hodiny od parkoviště Mt Robert (880 m) podél jezera Rotoiti celkem pohodou cestou až k chatě Coldwater (620 m).  Cestou je k vidění krásný vodopád Whisky Falls. No, a protože je tato chata k použití bez rezervace, nikdo nevěděl, zda tam bude plno či ne. Pro jistotu jsme si vzali stan, což se nakonec ukázalo jako zbytečné. V chatě byli jen 2 Kiwáci a 2 další Češi. Za chatu se má platit na infocentru, což nám ta „milá“ paní neřekla, takže jsme spali zadarmo 🙂 Chata byla pěkně vybavená, jedna velká palanda s matracema, krb, klasické záchody, jen s vodou byl trochu problém, z nějakého důvodu nebyla k dispozici klasická dešťovka, takže jsme museli chodit do nedalekého potoka. Druhý den jsme již šli nejprve údolím po rovině, ale pak jsme již nekompromisně stoupali do hor k chatě Angelus (1650 m), což představovalo 1000 m převýšení. Zhruba v polovině stoupání je krásná paseka, kde jsme poobědvali a trochu se po obídku prospali 😉 Cestou jsou k vidění pěkné potoky a menší vodopády. Když dojdeme do sedla, otevře se nám krásný výhled na jezero Angelus s chatou, které jsou sevřeny horami. Chata parádní, skvěle vybavená, máte tam vše, co potřebujete mimo sprchy a jde to i bez chataře 🙂 Když je hezky, můžete venku ležet na lavičkách nebo večer si můžete zapálit svíčku a sedět uvnitř, kde se dá i zatopit v kamnech připraveným dřevem. To vše za 20$ na osobu. Jen je potřeba nocleh rezervovat a koupit předem dole, protože pak Vás vždy někdo zkontroluje. Na chatě totiž asi vždy spí zaměstnanec Národního parku, a když nemáte zaplaceno, napálí Vám dvounásobnou cenu.

Třetí den vyrážíme brzo ráno za azurového počasí směrem opět vzhůru na hřeben a jdeme cestou Robert Ridge Route Tahle cesta se dá jít pouze za pěkného počasí a hlavně nesmí foukat, protože jinak Vás to z hřebene sfoukne 🙁 Je to krásná hřebenovka, krásný výhled je opět na jezero a pak i do okolních údolí. Zhruba v půlce hřebene nám začal vítr pěkně foukat, ale ještě se to dalo. Na konci cesty se otevře i na jezero Rotoiti, od kterého jsme vycházeli. Konec je celý z kopce pěkným lesem a kolem 3 hodiny jsme u auta (880 m).

Ještě odpoledne jedeme autem až do Golden Bay, ale o tom až příště 😉

Written by

No comments yet. You should be kind and add one!

Leave a Comment