Abel Tasman National Park – Coastal Trek (24.-26.3. 2012)

Pohaře jsme se ubytovali tentokrát v kempu pod stanem, což byl dobrý test pro můj nový stan, protože celý následující den téměř bez přestávky pršelo 🙁 Naštěstí v každém kempu je větší místnost, kde se dá v takovémto případě strávit den, jsou tam stoly, gauče, televize, počítače na internet atd. Přes den jsme si na informacích zjistili možnosti 2-denního Coastal Treku, zaplatili kemp (12$ /osoba/noc) v Abel Tasman National Park a zbytek dne jsme odpočívali a doplňovali zásoby na další dny. Tento trek, pokud by jste ho chtěli jít celý, se dá ujít za 3 až 5 dní (záleží na Vašem tempu), jedná se o Great Walks a je specifický tím, že se jedná o pobřežní trek, takže se místy jde po pláži a nebo se i v pár místech přechází mělká zátoka, která se dá suchou nohou přejít jen při odlivu 😉 Odliv je 2x denně, v tuto dobu jeden brzo ráno a druhý pozdě odpoledne, což Vás nutí si dopředu rozmyslet kam a kdy vyrazíte. Druhé specifikum, ale pro treky na Zélandu typické, nejedná se o okruh, takže si musíte zajistit dopravu zpět k autu nějakým busem, nebo si vzít vodní taxi, které Vás dopraví zpět k autu po moři. Stan vydržel bez kapky vody uvnitř 🙂 takže večer jsme si s klidným svědomím lehli do stanu a ráno jsme se probudili do krásného dne.

Na Coastal Trek jsme vyrazili od moře z vesnice Wainui, resp. z parkoviště, cesta nejprve dost stoupala do cca 200 m vysokého sedla, pak zase dolů k moři a od této chvíle se cesta už jen houpala po pobřeží. Cestou se nám otevírali krásné výhledy na zátoky a nádherné zlaté pláže, po kterých jsme se občas i prošli. Jinak jsme šli schovaní před sluníčkem v zajímavém lese podobném tomu, který jsem viděl na Stewart Island. Po cca 2 hodinách jsme procházeli první zátoku za odlivu, no úplně suchou nohou to nešlo (odliv ještě nevrcholil), ale stačilo sundat pohorky 😉 Procházeli jsme osadou Totaranui, kde při plné sezoně kempuje třeba i 200 lidí, protože se sem dá doject autem a je to ideální místo pro vodní sporty. Jenže v této chvíli bylo po sezoně a hlavně příjezdová silnice byla zničená od nedávných záplav, takže jediný přístup byl po moři. Úplně jsme se zarazili, když jsme viděli to prázdno, resp. ani nohu. Trochu jsme si říkali, jestli není něco špatně, nebo co vědí ostatní a my ne? 🙂 Naštěstí důvodem byli jen 2 výše uvedené důvody.

Z jedné pláže jsme viděli zajímavého ptáka Australasian Gannet, který hnízdí na Farewell Spit, plachtil nad hladinou a střemhlav se obrovskou rychlostí vrhal do moře, kde lovil ryby. Člověk třeba něco podobného viděl v televizi, ale řeknu Vám, vidět to na živo, je úplně jiná káva 😉 Bohužel jsme neměli čas se vykoupat (což tady vyloženě svádí), protože jsme museli na čas na odliv, který byl kolem půl 5 těsně před naším kempem. Cestou míjíme krásné kempy přímo u pláží, kde je ubytováno jen pár lidí a trochu lituju, že jsme si nebukli některý z těchto kempů. Když jsme přišli k zátoce, kterou jsme měli přejít, trochu jsme nevěřili svým očím, byla to cca 500 m široká zátoka, která byla bez vody. Teda téměř, samozřejmě se to neobešlo bez sundání bot 😉 V kempu, který byl u chaty Awaroa Hut jsme byli úplně sami 🙂 Večer nás přišla jen zkontrolovat (jestli máme zaplaceno) strážkyně parku. No a byli tady všudy přítomné mušky, kterých je tady ale o poznání více než jinde.

Druhý den vyrážíme brzo ráno, protože musíme stihnout odliv v Onetahuti Bay, cesta je podobná prvnímu dni, ale řekl bych, že včera to bylo hezčí. Za cca 2 hodiny jsme u přechodu zátoky v Onetahuti Bay, Já jsme to tentokrát zvládnul i bez sundání bot, díky dlouhému skoku přes odlivový potok i s batohem na zádech. Teri radši sundala boty a přebrodila 🙂 Ale jedná se o malou zátoku (cca 30m a pak po okraji pláže), myslím, že by člověk přebrodil i za přílivu.

Nebyl to nijak dlouhý skok, ale s tím těžkým báglem to bylo až dost:

You need to a flashplayer enabled browser to view this YouTube video

Za další cca 2 hodiny chůze po krásné cestě, kde potkáváme minimum lidí, jsme v cíli našeho treku Bark Bay. Obědváme na pláži a během 15 minut přijíždí první vodní taxík. Nemáme ho zamluvený, ale bere nás a prej nám dá dobrou cenu 😉 Navlíkáme si vesty a razíme zpět po moři. Řidič člunu si jízdu vyloženě užívá, cestou zastavujeme v zátoce, kterou jsme včera přecházeli a před zastávkou uděláme otočku ve slušné rychlosti, že málem vypadneme ze člunu 🙂 Nabíráme další 2 turisty a jedeme k ostrovu TONGA, kde má být rezervace lachtanů. Taxík není jen taxík, ale je to zároveň poznávací plavba, takže u ostrova zastavuje těsně u pobřeží a koukáme z pár metrů na cca 20 tuleňů i s malýma viz video (hrozně to houpalo). Samozřejmě s výkladem od řidiče (a kapitána v jedné osobě) o jejich životě tady. Paráda.

You need to a flashplayer enabled browser to view this YouTube video

You need to a flashplayer enabled browser to view this YouTube video

Cestou ještě potkáváme několik kajaků, což je další způsob cestování po parku. Po cca 40 minutové jízdě jsme v Totaranui, platíme 20$ za osobu a vyskakujeme na pevninu.

Dál nás čekal cca 2,5 hodinový pochod přes vyhlídkový kopec Gibbs Hill (trek), protože vodní taxík až k našemu autu neplul. Kopec nám dal pěkně zabrat, protože samozřejmě v těch jejich „bezvadnejch“ mapách nejsou nadmořské výšky. Měl 405 m, ale byl z něj nádherný výhled na pobřeží, moře a dokonce z něj byl vidět Farewell Spit. Cestou jsme potkali jeden mladý Španělský pár, který už sotva pletl nohama, holčina měla nějaký bolavý kyčle a včera to nějak nezvládli s tím odlivem a přecházeli tu obrovskou zátoku před kempem Awaroa (tam co jsme spali my) při přílivu, takže s batohama nad hlavou a po prsa ve vodě 😉 To musel bejt teda zážitek, ta zátoka mohla dle mého odhadu mít cca 500 metrů, ale spíš víc.

U auta hodnotíme trek jako velmi povedený a je právem mezi Great Walks. Ještě odpoledne jedeme do města Nelson.

Nelsonu se usazujeme na 2 noci v „hašišáckém“ doupěti – Palace Backpackers, který je ve Viktoriánské vile na kopečku nad městem. Vede to tady mladej Angličan a celý hostel se skládá ze dvou starých domů (z toho jeden je ta vila) a malého domečku na ukrutně zarostlé, ale velmi pěkné, zahradě.  V tom domečku jsou vodní dýmky, gauče atd., a když jdete kolem, praští vás přes nos závan mariánky 🙂 Město je takové normální Zélandské, čisté se širokými ulicemi a obchody. Doplnili jsme jen zásoby, došli si na oběd do Thajské restaurace, zamluvili trajekt na druhý den na Severní ostrov (pro zajímavost, trajekt pro 2 osoby a osobní auto za 230$) a odpočívali. Všiml jsem si tady jedné věci, čím jsme severněji, tím je levněji. Nelson speciálně byl asi nejlevnější město (jídlo, oblečení, restaurace, ubytování), jaké jsem zatím navštívil. Ráno jsme vstávali hodně brzo, abychom stihli trajekt, dali si zdarma snídani a dokonce udělali na cestu kafe a sváču 🙂 Kolem 10 hodiny dopoledne odrážíme z městečka Picton trajektem na Severní ostrov do hlavního města Wellington. Plavba je ze začátku jako vyhlídková, protože se proplouvá podél poloostrova a mezi ostrovy Marlborough Sound. Dali jsme sbohem krásnému Jižnímu ostrovu a ve velkém očekávání připlouváme k ostrovu Severnímu, který údajně není tak pěkný, ale jistě podstatně více zalidněný….

Written by

No comments yet. You should be kind and add one!

Leave a Comment