Glenorchy, Lake Pukaki a Tekapo (27.2.-2.3. 2012)

….. aneb cesta z města a setkání s Terezkou po 3 měsících 🙂

Můj poslední týden v Queenstownu mi bohužel zrovna nepřálo počasí, takže jsem toho moc nenavýletil. Byl jsem jen ještě jednou v Glenorkách a u Moka Lake. Na závěr mého pobytu ve studentském domě, jsem jako poděkování za měsíční „ilegální“ a především zdarma ubytování 🙂 uvařil všem večeři v podobě řízků s bramborami. Moc jim to chutnalo, což mi potvrdil i Milan, který ví, jak mají řízky chutnat 😉 No a v pondělí jsem se vydal na avizovaný sraz z Teri. Vyrazil jsem o pár dní dřív, abych cestou ještě udělal pár výletů. Přejel jsem krásné horské sedlo a dojel až k jezeru Pukaki, za kterým je vidět Mt. Cook. Měl jsem štěstí, protože odpoledne se udělalo krásně, no posuďte sami. U jezera jsem přespal v autě a druhý den jsem se vydal k jezeru Tekapo (710 m). Chtěl jsem vylézt na nějaký okolní kopec a vydal jsem se podél západního břehu po silnici (rozuměj štěrkové prašné cestě), bohužel cesta končila soukromou cestou, takže jsem to otočil a vydal se po východním břehu směrem ke ski areálu. Bohužel než jsem tam dojel byli 3 hodiny odpoledne a na výšlap na kopec už to nebylo. Ale udělal jsem pár fotek a udělal si pohodičku. Noc jsem strávil u konce cesty, resp. u konce cesty pro smrtelníky, protože pak následovalo několik brutálních brodů, kde jsem konečně viděl, k čemu tady mají všichni místní offroady. Když jsem tady viděl projíždět první džíp, jen jsem nevěřícně koukal, jak v dáli auto nadskakuje a voda cáká 2 metry vysoko. Spal jsem vedle auta na zemi, protože v autě to není úplně ono.

[Show as slideshow]

Další den jsme se vydal už konečně na výstup na kopec nad jezerem, neměl jméno, vysoký kolem 2000 m, nevedla tam žádná cesta, ale říkal jsem si, že z vrcholu bude krásný výhled na jezero a nebylo to nic moc skalnatýho, takže relativně bezpečný výstup. Nejdříve jsme šel pozvolna po široké pastvině pro ovce a pak začal prudce stoupat, cestou začalo pršet a chtěl jsem to několikrát otočit, protože úplně šedá obloha neslibovala nějaké zlepšení, ale po zkušenostech z dřívějška, jsem si říkal, vydrž prďka vydrž, třeba se to zlepší, jako už tolikrát tady. A taky že jo, dorážím na vrchol na obloha se trhá, než si dám oběd a připravím vše na focení, je krásné polojasno a jezero tyrkysově modré, jak do něj svítí sluníčko. Cesta zpět už byla za svitu sluníčka, takže jsem se nakonec docela pekl 🙂 Noc jsem strávil v kempu v Tekapu, kde jsem se z e-mailu dozvěděl, že ve škole jsem vyhrál Bungy jumping. Když jsem ještě chodil do školy, byla vyhlášená soutěž: společnost, která provozuje Bungy, potřebovala přeložit do cca 10 jazyků návod, co dělat před skokem a při skoku, zkrátka takový návod. Z těch lidí co to přeložili se vylosoval jeden, který získal skok, vč. videa a fotek a mohl si vybrat, kde skočí, protože tady jsou 3 místa, kde se skáče. Tak jsem to přelouskal (s kontrolou od Teri) a čekal. Už jsem ani nevěřil, že se dočkám losování….  Bomba!!!!!!! 🙂

Ve čtvrtek 1.3. přijíždí autobus Intercity a z něj vybíhá kudrnatá holčina a vrhá se mi kolem krku, je to tu, Terezka je tady 🙂 Den jsme strávili procházkou u jezera a odpočinkem, protože jsme byli oba unavení, já ze včerejšího výletu a Teri z práce, z cesty a hlavně časového posunu.

Další den jsme se šli podívat na kopec Mount John (1043 m) nad jezerem, kdy je observatoř a pěkný výhled na jezero. Odpoledne jsme měli zaplacený vstup do vyhřívaného bazénu s výhledem na studené jezero Tekapo (má 8-10 st.), což bylo obvzlášť příjemný. Byli tam nakonec 3 bazény, „nejstudenější“ měl 36 st. a nejteplejší 38 st. 🙂

Zítra vyrážíme k Mt. Cooku 😉

[Show as slideshow]