Mount Aspiring National Park – třídenní trek do Aspiring Flats (9.-11.2. 2012)

….. aneb Elfská roklinka a přespat se dá všude 😉

Jak jsem předesílal, ve čtvrtek ráno jsem se tentokrát sám vydal na výlet do Aspiring National Park, konkrétně jsem měl v plánu jít celkem neznámý trek z Cameron Flat do Aspiring Flat, kde měl být skalnatý přírodní bivak Rock of Ages Biv. Tam jsem se chtěl pokusit vylézt na neznámý vrchol Duncans Knob, 1676 m vysoký, na který ovšem nevedla žádná značka či cesta. Tento trek i výstup jsem si vybral ze dvou důvodů, jednak jsem chtěl zkusit něco neznámého a taky proto, že jsem nechtěl spát v chatě či kempu. Prostě jsem chtěl splynout s přírodou, jak jen to jde 😉

Autem jsem přes Wanaku dojel až do hor, závěrem opět po prašné cestě. Počasí nic moc, zataženo a trochu pršelo. Cesta začínala brodem řeky. Jen co jsem vyšel, výstražná cedule mě varovala, že když je hodně vody, ať jdu na most. Takže hned na začátku mě čekalo dilema, brodit řeku, nebo si zajít 5 km přes most. Lenost zvítězila 🙂 šel jsem brodit, ale tentokrát to nebyl potok, ale řeka. Nandal jsem sandále a šlo se, nezapadl jsem víc než lehce nad kolena, ale studený jak sviňa to teda bylo. Proti mě jde skupina důchodců, to mě trochu znervózňuje, tohle má bejt trek pro drsňáky 😉 Sotva přebrodím řeku, začíná lejt jako z konve, ale jsem drsnej, jdu v kraťasech a v goráčovce (pro neznalé, goráčovka je bunda z Gora-texu a je téměř nepromokavá). Cesta vede po pastvinách, ale světe div se, ne pro ovce, ale pro krávy. Když docházím na kraj pastvin do lesa, kde se údolí zužuje, navlíkám se i do goráčovejch kalhot, už chčije nehorázně. Cesta se začíná klikatět podél řeky a jak je tady zvykem, je to pro drsňáky, místama nevím kudy, místama nevím jak vylézt nebo jak slézt. Ale je tady krásně, jen já a příroda. V tomhle počasí choděj venku jenom magoři jako jsem já, takže koho bych tady taky měl potkat že? 🙂 Když jsem se na chvilku zastavil, viděl jsem lasičku nebo malého ptáčka, který je ode mě sotva 30 centimetrů. Tady některá zvířata asi jak lidi skoro vůbec neznají, tak se vůbec nebojí a jsou zvědavé, co že to je za tvora ten člověk. Když už jdu skoro 3 hodiny v tom slejváku, už si říkám, že toho deště je až dost 🙁 Ani už si nepamatuju, kdy jsem šel naposled v takovém dešti, ale aspoň pořádně otestuju mojí novou bundu a boty, říkám si. Po cca 4 hodinách je moje dřina odměněna, když se náhle otevře údolí, na jehož konci je cca kilometrová stěna z jejíž cca půlky padá jeden vodopád vedle druhého. Tak Elfská roklinka přece existuje, právě jsem jí totiž našel. Nádhera 🙂 Jen rychle jsem udělal pár snímků, protože furt prší. Radost mi trochu kalí zjištění, že cesta končí a dál musím dle svého úsudku, což jsem z mapy vyčetl, ale trochu jsem naivně doufal, že nějaká pěšinečka by tam mohla být 😉 Měl to být cca kilometr do bivaku, který se skrýval v lese, kousek od řeky. No nebyla tam. Nejdřív jsem přebrodil bažinu, ale pak jsem narazil na potok, teda spíš řeku, do které se mi teda už fakt nechtělo, navíc vypadala dost hluboká umocněná silným proudem. Tak jsem to zkusil lesem. To bylo něco strašnýho. Já jsem zvyklej z orienťáku na ledacos, ale tohle byl fakt hustoles 🙂 Navíc s těžkým batohem na zádech…. No jo, ale co teď, říkal jsem si. Furt chčije, stan ani celtu nemáš chlapče, to seš v pr….. Na návrat zpět už bylo pozdě, to bych šel po tmě, což by bylo o život. Nezbývá než najít nějaký hustý strom nebo skalku, pod kterou bych si aspoň sednul. Jednu takovou jsem cestou viděl, hurá, budu spát v sedě. Hodil jsem tam batoh a vydal se rozhlédnout po okolí. Podél potoka jsem ve sráni viděl pár skalek, no jo, ale jak k nim? Krosnul jsem to přes potok a po cca 10 minutách mám svůj dnešní skalní bivak. Našel jsem krásně převislou skalku, pod kterou se můžu s drobnou úpravou kamenů z potoka i natáhnout. Huráááááá!!! Nastal čas na vyhodnocení odolnosti mého vybavení proti dešti. Neproteklo nic, takže super, ale stejně jsem měl tričko, slipy i ponožky úplně durch, jak jsem se zapařil. Né, že bych to nevěděl a objevil Ameriku, ale jen to dokazuje, že goráč je funkční jedině při lehké procházce po městě bez batohu, jinak je to vlastně pláštěnka. No trochu lepší pláštěnka 😉 Ale zima mi nebyla a to bylo podstatné, tedy když jsem se hejbal. Neváhal jsem a hned jsem zalehl do spacáku a začal vařit. Když jsem dlabal fazole s párkem, už bylo šero (byl jsem v lese), najednou se cca 2 metry ode mě objevil Possum, což je něco jako divoká kočka, dovezená údajně z Anglie. Vůbec si mě nevšiml 🙂 Ale jakmile jsem na něj zamlaskal, jako že má jít blíž a dát si se mnou fazole, okamžitě zmizel. 🙁 Nezdvořák 🙂 Tak dneska je ze mě Avatar, splynul jsem s přírodou se vším všudy, možná až moc 🙂 Ještě že tady nejsou jedovatý hadi a pavouci, asi bych neměl klidné spaní 😉

Possum

Noc byla úplně v pohodě, spal jsem jako dudek 🙂 a probudil jsem se až kolem 9 ráno. Bohužel bylo stále hnusně, i když nepršelo. Takže můj výstup dnes vzdávám 🙁 Udělal jsem snídani a odebral jsem se k řece, kde jsem včera odbočil do lesa. Než jsem tam došel, udělalo se krásně a tak jsem rozložil všechny svoje věci a vše usušil. K mému překvapení kolem oběda přišli do údolí nějací 2 chlápci, kteří tady udělali kolečko a šli zpět. Já jsem se taky vydal na krátký výlet, přebrodil jsem řeku, která už měla menší průtok a šel řečištěm směrem ke konci údolí. Ale nedošel jsem moc daleko, protože už jsem se nechtěl brodit bažinami a vysokou trávou, stejně bych za cca 500 m skončil, protože tam začínal neprostupný les. Nicméně v mapě vyznačený bivak jsem stejně nenašel. Myslím, že ten má šanci najít jen domorodec. Taky jsem objevil mrtvé hejno cca 15 kačen. Byli tam jen 2 živé, které tam naříkaly, což bylo docela smutný 🙁 Vůbec netuším, co se jim mohlo stát, potrhaný od nějakého dravce nebyly. Pak jsem fotil a tak různě a najednou byl večer. Kde budu spát dneska, říkal jsem si. Nejdřív jsem si zkoušel lehnout na pasece u lesa, kde jsem sušil věci, ale začali mě tak žrát mušky (sandflies), že jsem se musel přemístit. Našel jsem pěkné místo na kraji lesa, ale hned po nastěhování jsem zjistil, že situace je úplně stejná, začínal jsem propadat panice, protože vzpomínka na hrůznou noc v Norsku před cca 6-ti lety byla stále živá 🙁 Tam nás málem mušky sežraly ve spacácích zaživa. Tak jsem dostal nápad, přespím v řečišti, kde je volná kamenitá plocha velikosti půlky fotbalového hřiště, vody málo, tam mě snad nechají, říkám si 😉 Jdu to zkusit, sednul jsem si tam na 5 minut a byl klid. Jenže to zrovna foukal vítr, což dělá muškám evidentně problém. Když jsem si tam vítězoslavně přinesl všechny věci, spustilo se stejné peklo, vlezl jsem si do spacáku a nechal si jen malý otvor na dýchání, jenže to nešlo dlouho vydržet, protože ne vždy je výhoda mít spacák do -20st. 🙂 Pekl jsem se zaživa a když jsem spacák trochu otevřel, sesypaly se na mě mušky a začaly mě žrát, no peklo…. 🙁 Zkoušel jsem různé finty, třeba jestli je nepřitahuje nějaká moje věc či jídlo, nakonec jsem zjistil, že je přitahuje asi moje tělesné teplo 😉 Měl jsem s sebou i OFF, ale ten zabíral tak maximálně první minutu, takže to je tak akorát deodorant. Tak jsem večer strávil pokusy a chozením po řečišti, protože když jsem chodil, tak se to dalo vydržet. Jak se ale smrákalo a začínala bejt zima, mušky zmizely a tak nakonec kolem 10 večer zmizely úplně a já mohl klidně usnout 🙂

Ráno se na mě opět sesypaly, takže jsem měl o budíček postaráno 😉 Celé dopoledne bylo opět hnusně, mraky ležely cca 300 výškových metrů nade mnou, což znemožňovalo pokus o výstup, když bych ani neviděl kam jdu. Na kopec samozřejmě nevedla žádná cesta, já jsem chtěl zkusit vylézt prudkou pasekou (lesem to nešlo), kde asi v zimě padaly laviny. No stejně to asi nebyl dobrej nápad, lézt sám v téhle divočině. Milanovi jsem sice řekl, co mám v plánu, ale stejně bylo rozumnější se na to v daných podmínkách vyprdnout. Tak jsem se sbalil, přebrodil bažinu a na pohodu jsem se vracel stejnou cestou k autu. Cestou se udělalo pěkně, což je tady na Zélandu běžné. Je to opačně od Evropských hor, v Evropě je většinou ráno a dopoledne pěkně, 11 hodina rozhodne, zda bude pěkně celý den nebo se to zkazí. Tady je dopoledne často hnusně a odpoledne pěkně 🙂 Teploty jsou podobné letním horám v Evropě, kolem 15 až 20 st. přes den, v noci kolem 5 až 10 st.. Cestou jsem se zašel podívat na Swing bridge přes řeku Kitcherner, ale to už znáte, pokud jste viděli video z předešlého příspěvku:

Zkusil jsem natočit takové krátké video pro zpestření, když jsem šel podél řeky. Je to test lanového Swing bridge přes řeku Kitcherner v Mount Aspiring National Park . Myslím, že slabší povahy by měli s přechodem tohoto mostu trochu psychický problém, protože se přecházelo pouze po jednom laně a pěkně to houpalo 😉 Jedno šlápnutí vedle a letíte, pokud se neudržíte na rukou 🙂

Když jsem byl už na pastvinách a šel jsem kolem oplocení, našel jsem tam mrtvou mladou krávu, to mi bylo divný údolí, další mrtvý zvíře 🙁 U řeky jsem viděl pár rybářů, jak tam muškaří, na závěr brod řeky, což bylo tentokrát dost příjemný, osvěžilo mi to nohy a ještě jsem si je umyl 🙂 Čekalo tam na mě jedno kupodivu celkem studený pivo, které jsem měl v kufru 😉 Když už jsem byl v autě, konečně jsem rozklíčoval, kde se tady berou ti důchodci, které jsem potkal, když jsem před 3 dny vycházel. Na treku jsem je totiž nepotkal. Nějakej místní týpek převážel na vleku za traktorem skupiny lidí přes řeku, aby nemuseli brodit a pak šli předpokládám na prohlídku s noclehem na nedaleké farmě, protože se „naloďovali“ pozdě odpoledne a večer či v noci už se nevraceli, to vím, protože jsem spal hned u cesty 😉 Nocleh jsem měl tentokrát v autě.