Fiordland National Park (1.1.- 6.1. 2012)

Po návratu na pevninu, jsme udělali nákup potravin v Invercargillu a rovnou pokračovali po pobřeží do Fiordlandského Národního Parku a to k jezeru Hauroko, kde byl free kemp.

Druhý den jdeme na krátkou procházku u jezera, ale nakonec z toho byl malý výlet nad jezero Hauroko, které není nikterak známé, ale o to víc se nám líbilo. Cesta vedla stále nahoru, odkud byl krásný výhled na celé jezero a okolí. Ještě odpoledne jsme se přesunuli do Te Anau, kde jsme se informovali o možnostech jedno či dvoudenních výletů v okolí a nakonec volba padla na Kepler trek, resp., že půjdeme na vrchol kopce Mount Luxmore 1472 m n.m., který je na trase tohoto treku a zpět stejnou cestou. Kepler trek je normálně na 3 dny, rychlíci jako my by ho zvládli za 2, ale na treku se musí spát v chatách, které jsou strašně drahé (50$) a hlavně obsazené dlouho dopředu. Na noc před výstupem, jsme našli opět free kemp.

Rodrigo tentokrát volí místo výletu odpočinek ve městě, takže jdeme jen ve 4. Výstup na Mount Luxmore nejprve vede podél jezera a pak už jen stále lesem nahoru. Ženeme jako blázni, protože víme, že to bude časově tak, tak. Ale když vylezeme nad hranici lesa, vidíme, že jsme dostatečně rychlí, protože k chatě pod vrcholem to je už kousek a čas máme skvělý. Otevírá se nám pohled na jezero Te Anau a na hory v okolí. U chaty Luxmore obědváme a jdeme na průzkum nedaleké jeskyně. Kolem 2 hodiny jsme na vrcholu Mount Luxmore 1472 m n.m, odkud jsou krásné výhledy. Dolů to jde o dost rychleji a tak jsme kolem 6 večer u auta. Byla to 10 hodinová šichta, rychlého pochodu, ale stálo to za to 🙂 U auta nás vítá Rodrigo a na nohou má nové Adidasky, ale opět do města, takže evidentně se na nějaké výlety na Zélandu už nechystá, resp. chystá, ale opět v teniskách 🙂 Večer jdeme už do placeného kempu, potřebujeme sprchu a dobré jídlo. Večer se jdeme odměnit mega pizzou v místní Italské restauraci.

Další den se přesouváme po slavné vyhlídkové silnici směrem k Milford Soundu. Cestou jsou časté vyhlídky na hory či jezera. Nakonec odbočujeme z hlavní silnice do údolí Hollyford River-Whakatipu Ka Tuka, kde nacházíme kemp. Odpoledne jdeme na výlet k vodopádu, resp. na vyhlídku na něj. Cestou zpět Arthur navrhuje, že zkusíme jít podél řeky a dojít až přímo pod vodopád. Byla to trochu krkolomná cesta korytem řeky, ale byl to dobrej nápad. Kluci se dokonce pod vodopádem vykoupali. Večer se začíná pro náš výlet trochu netypicky zatahovat obloha. Trochu lehkovážně spolehajíc na štěstí s počasím neukotvujeme pořádně stan, což se ukáže jako velká chyba. Večer silně prší a fouká silný vítr, což mělo za následek, že nám nateklo do stanu a ráno se budíme ve vodě. Bohužel zrovna tuhle noc jsem měl ve stanu laptop, který tu vodu neustál 🙁 Trochu do něj nateklo a modlil jsem se, aby to přežil. A to byl jediný pořádný déšť, který jsme na tomhle zájezdu zažili 🙂

Ráno se přesouváme za naším posledním dobrodružstvím a tou byla plavba po Milford Soundu (fjord podobný těm v Norsku), s kajakováním a noclehem na lodi uprostřed fjordu. Odjezd na tuto plavbu je až odpoledne, protože přes den tam jezdí jedna výletní loď za druhou. Přístav připomíná spíš letištní halu (viz foto), je tady hustá komerce 🙁 Naloďujeme se do asi nejhezčí lodi, která tady kotví, vypadá i trochu jako plachetnice 😉 U vstupu nás fotí se záměrem, že nám na konci plavby fotky prodají za těžké peníze, to tak…. 🙂 Loď je fakt pěkná, pro cca 40 lidí, což docela jde. Kajuty jsou luxusní vč. sprch. Hned po vyplutí nám servírují fantastickou polévku, ale vůbec jsem nepochopil proč zrovna po vyplutí, když na začátku plavby je okolí možná nejhezčí. Takže já místo polévky běhám sám po palubě a fotím 🙂 Když se vracím do jídelny, už jím polévku sám, ale to mi vůbec nevadí, naopak. Projíždíme fjordem kolem vodopádů, loď zajíždí neskutečně blízko, takže jsou všichni mokrý. Po cca hodinové plavbě zastavujeme v zátoce fjordu a jdeme na kajaky. Jede se hromadně s instruktorkou cca 500 m od lodi. Brouzdáme kolem pobřeží a hledáme nějaké zvířátka, jako tučňáky, lachtany či delfíny, ale nemáme tentokrát štěstí 🙁 Po návratu na loď někteří nadšenci skáčou z lodě do vody na koupačku. Večer opět luxusní večeře. Bohužel v ceně už tak drahé srandy není pivo ani žádná limča, což mě trochu štvalo, protože za 240$ už by nám aspoň 2 piva dát mohli 🙁 No nic, nebyl jsem tam abych chlemtal pivo ne? Večer většina lidí sedí uvnitř, hrají hry či jen tak klábosí. Já jsem si celý večer užíval božský klid a okolní hory. Občas jsem udělal pár nočních fotek ze stativu, což byl trochu problém, protože loď se neustále otáčela, kolem kotvící bóje 😉 Nakonec jsem viděl i pár lachtanů, jak šmejdí okolo lodi 🙂

Ráno nás hromadně budí palubním rozhlasem (nebo jak to nazvat) stylově hudbou z Pána prstenů a hlasem Gluma, ať vstáváme. Následuje plavba po fjordu až k otevřenému Tasmanskému moři. V jedné části plavby zpět do přístavu vidíme na malou chvilku skákat pár delfínů a na pobřeží se válet lachtany. Kolem 10 hodiny dopoledne přistáváme v přístavu. U východu nám nabízejí fotky, jak jsme nastupovali do lodě a jak jsem předpokládal, stáli tuším šílených 20$ 🙁 Celý tento výlet lodí byl super zážitek, spát na lodi ve fjordu se člověku taky jen tak nepoštěstí, ale místama to bylo na můj vkus moc komerční. Následoval už jen přejezd zpět do Queenstownu, ale cestou se událi ještě 2 zajímavé věci. Na cestě do Te Anau zastavuje u jednosměrného tunelu a tam číhá jeden strašně přidrzlí papoušek Kaka, který miluje plasty na autech, takže obchází či oblétává auta, které čekají na semaforu a klove jim plastové antény a těsnění u oken 🙂 No sranda veliká. No a poslední zážitek byl, když měl Milan už s vidinou blízkosti domova trochu těžkou nohu, tak ho naměřili policajti 🙁 Takže jsme jeli a najednou za námi siréna, jak z americkýho filmu. Přišel policajt a hrozně kamarádsky s námi začal klábosit odkud jsme a tak, no a že sorry, ale naměřil nám 122 km/hod (limit je 100 km/hod), takže musíme zaplatit 170$. Milan si vzal pokutu a jako že to zaplatí na poště či v bance. Samozřejmě to neudělá, protože až odjede ze Zélandu, už ho nikdo nedohledá, aspoň v to doufá a někdo mu to poradil 😉 Zajímavý bylo, jak byl ten policajt v pohodě, nechtěl ani vidět doklady od auta, nekoukal zda jsme připoutaný, prostě nic. Ale na druhou stranu, prej se vůbec nepřipouští nějaká debata s ním o přestupku, jinak dostaneš ještě větší flastr. Rodrigo říkal, že to by bylo v Brazílii nemožné, že by ho poslal do prdele a byla by z toho hádka 🙂 Taky je na Zélandu zajímavý, že policajti jezdí sami, tedy v jednom člověku. Tady je asi fakt málo lidí 😉

No a to byla celá moje povánoční 2-týdenní dovolená, která byla nad míru povedená. Přálo nám počasí, kluci byli taky v pohodě, takže spokojenost veliká.

Příští příspěvek bude z rugby…..