Výlet začíná – Moeraki, Dunedin, Nugget Point, Curio Bay, Invercargill a Bluff (23.-27.12. 2011)

Přátelé, kamarádi, příznivci mého blogu,

mojí uplynulou 2-týdenní dovolenou musím dávkovat postupně, protože mám mraky fotek i zážitků, takže to dá dost práce, tady je první dávka, druhá bude o Steward Islandu a poslední o Fiordlandském národním parku (Milford Sound). Ale to až tak za týden… Přeju pěkné počtení, naposled jsem skončil na Vánoční školní párty…

… po párty se naše skupina výletníků Milan (Čech, bývalý student školy), Thomas (Švýcar), Arthur (Francouz), Rodrigo (Brazilec) a Moje maličkost odebrala do cestovky, kde jsme měli rezervovaný 2 denní výlet do Milford Sound a cestu lodí na Stewart Island, abychom to zaplatili. Plán se malinko změnil, ale to je život. Je to teda pěkně drahá sranda, každý jsme tam nechali 340 $ 🙁 Po naložení všech věcí a nákupu odjíždíme slušně naloženým Milanovým autem směr Moreaki. Cestou prohlížíme most Kawarau Bridge, kde se poprvé skákal komerčně bungee jumping (43 m), staré městečko Cromwell a asi v půlce cesty zastavujeme na přespání v městečku Omakau v kempu. Za 10$ spíme ve stanech v perfektně vybaveném kempu. Ve společenské místnosti je plně vybavená kuchyň s nádobím, asi 5-ti lednicemi, várnicí s vařící vodou a televizí. O tom si můžeme v Čechách nechat jenom zdát za 150 Kč…

Druhý den dlouho spíme a jedeme do Moeraki na velké balvany v moři. Balvany byli moc pěkný, ale ne zas tak moc jak jsem si představoval. Ale zajímavý rozhodně byly, navíc je tam taková zvláštní měkká skála, takže za pár desítek let tam možná už nebudou, protože voda skálu vymele a balvany se propadnou kdovíkam. Po Moeraki míříme do Oamaru, kde by dle průvodce měli být k vidění nejmenší tučňáci modří. Dorážíme do návštěvního centra, kupujeme si vstupenku za 18$, což už mě docela překvapilo, protože jsem si myslel, že tady uvidím zvířata volně v přírodě bez nutnosti vstupovat do nějakého areálu 🙁 Moje zklamání bylo umocněno navíc tím, že jsme vlezli v podstatě do ZOO, protože v oploceném prostoru s výběhem do moře byli lidmi vytvořené hnízda pro tučňáky, kteří byly zalezlý v hnízdech, takže jsme pořádně žádnýho neviděly. U moře se jen válel jeden lachtan. Zato jsme dostali přednášku o historii areálu a tučňácích v KIWI angličtině, takže jsem nerozuměl ani slovo. Fakt bezva….. Takže ne všechno co se píše v průvodních je pravda. Ale kdo to měl vědět. Po této zkušenosti jsme si šli spravit chuť do města a to nás naopak velmi mile překvapilo, jak bylo pěkný – viz foto. Dali jsem si oběd v Subway za 8 až 10 $ a pádilo do Dunedinu, kde snad už konečně uvidíme opravdu volně žijící zvířata…. V Dunedinu následoval nákup a přesun z kempu na nedalekou pláž na Vánoční oslavu. Vzali jsme piva a brambůrky a někteří odvážlivci dokonce plavky. Nebylo úplně koupací počasí, takže já jsem se mezi ně nezařadil. Takže jsme se trochu nalili, nic velkýho a bylo nám fajn 🙂 Bohužel vysněná Vánoční palma tam žádná nebyla.

Dunedin je moc pěkný město, ale zvířata byli trochu zklamání. Po prohlídce města jsme jeli na Albatrosy, ale místo Albatrosů tam bylo hafo racků. Navíc když jsem přišel do „arény“ já, první racek který nade mnou proletěl mě posral a to že pořádně, dostal jsem dvojitou dávku, první na čepici a druhou na tričko 🙁 Mimo racků tam ještě hnízdíli nějaké kačeny. Ale slušně jsem si zafotil 😉 Někde hodně hluboko pod námi se koupali lachtani, ale bylo to tak daleko, že to nestálo ani za fotku teleobjektivem. Po Albatrosí kolonii jsme se odebrali na návštěvu tučňáků, ale čekalo nás nemilé překvapení, když za prohlídku kolonie chtěli 50$, to se asi posrali v kině (omluvám se za výraz, ale to mě hodně naštvalo). Shodli jsem se, že to je fakt hodně, obzvlášť po minulé zkušenosti. Jeli jsme raději na opuštěnou pláž, kde by snad mohli být k vidění nějaká zvířata a chtěli jsme se tam naobědvat, takže jsme vzali pár piv a nějaké jídlo a šlo se. K této pláži se musí jít cca půl hodiny pěšky a tak není tak frekventovaná. Jde se poměrně zajímavou přírodou mezi dvěma skálama, které jsou z velmi zajímavého kamene (jako z pyšné princezny). Když jsme vyšli na z luk a hájů, čekala na nás nádherná opuštěná dlouhá pláž, ale bez zvířat. Nicméně bylo tam spousta stop po zvířatech, takže naděje žila. Po cca 200 m jsem viděli jednoho lachtana v moři, ale když jsme se blížili ke skále, která byla cca 500 m daleko, viděli jsme na pláži se válet nějaké zvířata. Když jsme přišli blíž, viděli jsme spícího lvouna (takový větší lachtan) 🙂 Pomalu jsem se potichu blížili až se lachtan probudil a nevrle začal útočit na Milana, který byl nejblíž. No úplně přátelský teda nejsou, ale ani se nedivím, kdyby mi někdo přišel do nakukovat do mého obýváku jak spím na gauči, taky byl nebyl přívětivý. Nakonec jsme jich tam viděli několik a byla to docela sranda. Pak jsme si dali oběd, teplý pivo a šli nazpátek po pláži. Když jsme odbočili z pláže zpět k autu na cestu vystartoval mezi naše dvě skupinky jeden lachtan a zatarasil nám cestu 🙂 A nemínil uhnout. Museli jsem ho obejít tak, že jsem se probrodili slušnou klečí a měli nahnáno, jestli na nás nevystartuje. Slušnej zážitek. Jen jsme byli stále zklamaní, že jsme neviděli žádného tučňáka, dokonce jsme naučili česky „tučňák“ ostatní členy naší posádky, takže se to rázem stalo nejoblíbenější slovo. Cestou nazpátek jsme si dali rybu, tedy přesně řečeno Fish&chips, takže jsme Vánoční tradici neporušili 😉

Další den pokračujeme podél východního pobřeží směr Jih do Invercargillu. Cestou se zastavujeme na Kaka Point (maják), Purakaunui Falls, Nugget Point – nádherné místo viz foto, až dorážíme na Curio Bay, kde je hodně zajímavý les a hlavně se tam dají vidět vzácní tučňáci žlutoocí ve volné přírodě. Přijeli jsme tam hodně pozdě, kolem 20 hodiny večer a nikoho jsme neviděli. U toho vyhlášeného místa je lidový kemp za 6 NZD a bodrý kempař nám radí, ať si přivstaneme, že mezi 5 a 6 hodinou ranní určitě nějaké tučňáky uvidíme. Moc tomu po minulé zkušenosti nevěřím, ale za pokus to stojí. Ráno vstáváme, na pobřeží nikdo není, bohužel nejsou tam ani tučňáci. Ale po cca 10 minutách se vše obrací v dobré a objevuje se asi 5 tučňáků. Vidíme je hodně z dálky, postupně pochodují do moře, jen jeden tučňák zůstává na pobřeží a krásně nám pózuje, dokonce se nám podařilo k němu přiblížit na cca 3 metry. Fotky asi hovoří za vše 🙂

Další den pokračujeme až do Invercargillu, který jen tak letmo prohlížíme, protože tam nebylo nic moc k vidění. Nakupujeme jídlo na 5 denní pobyt na Stewart Islandu, kde jsou údajně drahé potraviny a kde budeme trávit Silvestra. Večer se přesouváme do kempu v přístavu Bluff, kde spíme zadáčo, protože tam nebyla obsluha. Byla možnost tam nechat obálku s penězi, ale jako uličníci jsme brzo ráno ujeli bez placení. No úplně nadšenej jsem z toho nebyl, ale pro jednou to moje svědomí přežije 😉

Jedna zajímavost, kterou jsem se taky nikde v průvodci nedočetl, všechny koncové „silnice“ u moře či směřující někam do přírody jsou štěrkové, takže po minutě jízdy po téhle silnici máte plné auto prachu 🙁 Hlavní silnice jsou perfektní asfaltové, to je fakt. Další pravda je, že ovce jsou všude kam se cestou podíváte. Obrovské louky a na nich samé ovce. Občas jsou k vidění i krávy a taky vysoká lesní zvěř, kterou tady chovají na loukách, takže jsou k vidění třeba 100 členné stáda srnců či co to je. Taky určitě stojí za zmínku patrné rozdíly v kempech: v turisticky známých a velkých městech stojí kemp na osobu kolem 18$ (pak se třeba i vyplatí za 22$ koupit sdílenou chatku, což v 5 lidech bylo ideální), v odlehlých oblastech jen 10$ a nebo jsou tady i kempy zadarmo, které leží vždy stranou měst někde v přírodě, kde je suchý ale čistý záchod, nádrž s dešťovou (pitnou) vodou, která do nádrže stéká většinou ze střechy přístřešku pro vaření, kde je nerezový dřez s odpadem a nerezová pracovní deska pro vařiče – krásně jednoduché a účelné 🙂 V komerčních kempech je vše perfektně vybavené přes kuchyň, kde si můžete uvařit na sporáku v erárním nádobí o teplé sprše nemluvě. Jediná vada na těchto kempech je drahý a omezený přístup na internet, který stojí kolem 2$ za 15 minut a to většinou jen na pevných počítačích v kempu, takže jsem se ani nemohl pořádně nikde připojit se svým laptopem 🙁

Další den odjíždíme lodí po rozbouřeném moři na konec světa…..

Upozorňuji, že fotky jsou na 3 stránkách 😉 Mám i super video se zvířaty, ale nemám jak ho dát na web 🙁 Takže až doma na promítání 😉