Výlet na Ben Lomond 1748 m n. m. nad Queenstownem (3.12. 2011)

aneb nakonec Japonec 🙂

V domnění, že dneska jdu sám, nařizuju budíka na 8:30 hod, ale k mému velkému překvapení v 8:15 stojí v mém pokoji Japončín Akira (ze třídy) :-0 Koukám jako vrána, vstávám a doufám, že to Japončík zvládne, přeci jen je to 58-letý pán – učitel, který má jako koníček motorky (má doma pěknou cestovní Ducati) a nějak sportovně nevypadá. Ještě před startem ho posílám do obchodu, ať si koupí něco k jídlu a pití, protože s půllitrem pití to fakt nedá. Ještě mu pro jistotu půjčuju windstoprovou bundu, protože má jen slaboučkou šoustku a košili. Ještě mě zaráží, že si nese 2 lahve s pitím v ruce, místo toho, aby je měl v batůžku. Prej je slabej na záda, ale jeho batoh má cca 2 kila oproti mým cca 8 kg foto-video techniky a nezbytného vybavení na hory, ale jeho volba. Vyrážíme z 500 m n. m. kolem 9:45 hod, Japončík má počáteční sílu a jde celkem svižně, tak ho snad podceňuju. Ale čeká nás 1250 m převýšení nahoru a dolů, jsem na něj zvědavej. Cestou se snažíme konverzovat, ale jeho výslovnost je fakt tragická, seká slova jako výkřiky při karate, když chce přerazit rukou trám 🙂 Což se potvrzuje i ve škole, kdy mu kolikrát nerozumí ani učitelka. Takže občas jsem mu odkýval něco a vůbec nevím co 🙂 Cesta stoupá strmě vzhůru lesem podél potoka, přes cyklostezku, která vede z vedlejšího kopce, na který vede lanovka a kde si můžete půjčit sjezdové celopéro a frčet několik kilometrů po klopenkách dolů. Vypadalo to dost dobře, možná to někdy zkusím. Nad lesem se nám otevírá pohled na jezero Wakatipu i náš dnešní vrchol. Bohužel je hodně pod mrakem, takže fotky žádná sláva, ale aspoň není vedro. Japončík každých 10 minut vykřikne wauuuuu, stále ho něco ohromuje 🙂 Za 2,5 hod jsme v sedle, kde se nám otevírá pohled na Alpy, které mají zasněžené vrcholky. Za cca 3,5 hod stojíme na vrcholu, vzájemně si gratulujeme, fotíme, obědváme a prcháme dolů, začíná silně foukat a hrozí déšť. Od vrcholu mi Japončík furt děkuje, že jsem ho vzal s sebou, ale v půlce sestupu začíná být dost unavenej a navíc začíná pajdat, protože ho bolí koleno a záda.  Tak sem zvědavej, jak dlouho mi ještě bude děkovat 😉 Dal jsem mu jeden Brufen, tak snad to bude lepší, říkám si. Ale ke konci už pajdá fakt hodně, tak jsem mu vyrobil z větve hůl. Naštěstí to dopajdal, ale teda už jsem se viděl, jak ho táhnu na zádech 🙂 V pondělí jsme domluvený, že půjdeme pěšky společně do školy společně s naší učitelkou, tak se ukáže, jestli jsem ho nezničil úplně 🙂

Zdravím všechny do Čech!!!!!!!

[Show as slideshow]