Cesta začíná, aneb něco o cestě a první den na NZ

Cesta letadlem a 1.DEN v Christchurche (22. – 24.11 2011)

Haló, haló, podávám první hlášení z cesty na Nový Zéland. Naložil jsem si úctyhodných 28,5 kg (limit je 30 kg) do velkého batohu a 14 kg do příručního batohu (limit je 7 kg) 😉 Aby ne, jen moje foto-video výbava + laptop mají odhaduju 6 kg 🙁 Cesta začíná tradičně na Ruzyni, kde mi v bezp. rámu opět pískaly pohorky, ostatně jako vždy. Je tedy zajímavý, že potom v Dubaji už byly OK. V 15:20 jsme se odlepili od země směr Dubaj . Po cca 5,5 hodinách letu, který mi neskutečně utekl, protože na začátku jsem se nemohl vynadívat na krásný západ slunce. Bohužel jsem měl dost poškrábaný a špinavý okénko, takže podle toho ty fotky vypadají 😉 Pak jsem procvičoval angličtinu, protože z té jsem nervózní nejvíc 😉 ale hlavně proto jsem se odhodlal k tomuto kroku, abych se jí naučil ne?! J Mimo jiné, ale o tom až později. A ještě jsem nastavoval můj nový mini laptop. Kolem 00:30 hod místního času jsem byl v Dubaji, kde mě čekal sken oční rohovky u neskutečně znuděného Arabáka, který furt telefonoval, nebo to aspoň předstíral a jen prstem si volal lidi k sobě. Do skenu musíte strašně vykulit bulvu, aby byl Arabák spokojenej J Záludný je, že ten sken je úplně jinde než celní kontrola…. Potom noc v hotelu, který byl v ceně letenky vč. víza a byl cca 10 minut jízdy busem od letiště. Na hotelu jsem si dal „večeři“ kuřecí tousty, pardon sendvič s brambůrkama, což je teda kombinace, to vám teda povím J Ale hotýlek moc pěknej. Do města jsem se neodhodlal, snad bude čas na cestě zpátky. Po 4 hodinách spánku vstávám, rychlo snídaně a hotelovým busem opět na letiště. V 9:30 hod odlepujeme kola z Dubajské pouště a mizíme na oblohu směr Bangkok, o čemž nikde v itineráři letu nepsali, ale někde jsem se to doslechl, takže žádný překvápko. Opět následuje 5,5 hod letu a hladké přistání při západu slunce (už vidím druhý během letu :-). Z letadla jsou vidět obrovské záplavy, které momentálně trápí Bangkok. Hurá z letadla, projít další celní kontrolou (s nějakým celotělovým skenem nebo co to bylo, netuším) za to bez bot 🙂 Pak následuje další alibistická kontrola mého příručního mazlika (pro ty, kdo neví co to je, tak to přezdívka velkého a těžkého batohu). Kontrolující Thajka nevěřícně koukala na můj příruční „batůžek“ a jen se ptala, jestli tam mám nějakou vodu, koukla na foťák navrchu a vzdala to J Takže za cca 1 hod jsem opět seděl ve stejném letadle, tentokrát směr Sydney (což mě trochu překvapilo), ale aspoň jsem se trochu protáhl. Po 8 hod jsme u „Klokanů“ a jsem hlavou vzhůru 🙂 Po velmi podobné anabázi jsem opět nastoupil do stejného letadla a za 2:20 hod jsem přistál u Kiwáků v Christchurch. Takže po 22 hodinách čistého letu jsem zde (v 15:20 hod místního času). Na palubě jsem vyplnil vstupní dotazník, který byl zaměřen především na dovoz čehokoli rostlinného, živočišného, především hlíny pohorkách či stanu 😉 a šel jsem k pohovoru s celníkem. Ptal se jen, kde budu dneska spát a víc ho nezajímalo, za to další kontrola zavazadel byla zajímavá. Musel jsem předložit stan i přes ujištění, že jsem ho pral. Tak si ho odnesli, že se na něj mrknou a ještě případně vyčistí 😉 Za 10 minut mi ho přinesli s přáním hezkého pobytu na NZ. Vyšel jsem z toho hodně dobře, některým lidem tam prohrabávali celý zavazadla. Ale musí se uznat, že jsou tak milý, že se člověk na ně ani nemůže zlobit.

Na letišti busem do centra a odtud byl plán dojít pěšky do hostelu. A tady jsem poznal, že zemětřesení potkalo především centrum a výškové budovy. Takže se mi stalo, že se svými 42 kg na zádech a hrudi jsem musel celé centrum obcházet, což mi vyšlo na zhruba 4 km, strašný….., asi ze mě nosič nebude 🙁 Ještě, že je to tady úplná placka 😉 Na pokoji jsem jen padnul do postele a spal až do rána.

2.DEN – prohlídka Christchurche (25.11. 2011)

Ráno zjišťuju, že jsem si přeležel krk a zase mě bolí celá půlka trapézy (jako doma už několikrát), takže to je dost nepříjemný. Vyrazil jsem na výlet do města, ale bez auta je to dost ubíjející, protože ty jejich busy jezdí na prd, takže většinou jsem šel pěšky. Celé centrum je zavřené, není tady v podstatě nic k vidění. Byl jsem si koupit lístek na bus do Queenstownu a zítra ráno frčím z Chrischurche. Pak jsem se byl podívat po autobazarech (jsou dost drahý) a hledal jsem podle LP nějaké tržiště s auty, kde je prodávají baťůžkáři, ale nic tam nebylo. Ono tady není díky tomu zemětřesení spousta věcí, např. chtěl jsem si vyject lanovkou na kopec nad městem (pěšky se mi kvůli tomu krku a času nechtělo), ale zjistil jsem, že je zavřená. Ve městě je spousta opuštěnejch baráků, je to tak trochu město duchů. Ale zase je tady klídek a lidi v pohodě. K moři už jsem to nestihl 🙁 Jinak je tady moc příjemný počasí, kolem 22st. C a lehký větřík. Takže 1. den utekl hodně rychle 😉

Zatím sem dávám jen pár neokomentovaných fotek, napravím později, jsem utahanej jako kotě, jdu spááááááát……..