3.- 4.den: cesta do Queenstownu a nástup na ubytování

3.DEN – cesta do Queenstownu (26.11. 2011)

V 6:15 hod vstávám a s mejma dvěma mazlikama pochoduju 2 km na bus do Queenstownu. V 8:30 hod vyrážíme a po 2 hodinách byla první pauza v nějakém malém městečku. Řidič nechává otevřený autobus a všichni vč. řidiče jdou na kafe či záchod. Trochu nezvyk, tady se asi fakt nekrade 🙂 Což už jsem zažil včera v Christ., kde nás řidič nechal cca 5 minut v nastartovaném autobuse a odešel někam odevzdat tržbu 😉 Teda jestli jsou všechny města a vesnice takhle pěkný, tak klobouk dolů, všude čisto, klid, krásný baráčky, u kostela trh se vším možným, ale hlavně s čerstvým ovocem a jídlem. Silnice rovná a hladká jako sklo, bruslaři by po ní mohli rovnou vyrazit na projížďku. Na ulici vás s úsměvem zdraví cizí lidi, řidič během cesty povídá o všem zajímavém co potkáváme, úplný KPČ (pro neznalé: Kulturně Poznávací Činnost) nebo nám pustí rádio, pohoda…. A krajina? Kolem Christchurch je to placka, která je ale zelená kam se podívám, všude louky, na kterých se pasou ovce či krávy nebo je tady pole či les. Na oběd zastavujeme u neskutečně čistého jezera, kde jsem si udělal piknik a nebyl jsem sám, jak jsem vybalil bagetu, hned ke mně přilétlo hejno racků, takže si dali se mnou 😉 Cesta stoupá dál do hor (přejíždíme Jižní Alpy) do sedla, cestou je dokonce vidět Mt. Cook 3755 m n. m. – nejvyšší hora Nového Zélandu včetně několika tyrkysových jezer a nekonečných travnatých plání. Řidič nám samo sebou zastavil na focení 🙂 To je voda na můj fotografický mlýnek 😉 Kolem 16 hodiny jsem v Queenstownu, v horském městečku s 8500 obyvateli a mém domovu na příští 2 měsíce. Pověst nelhala, je to jedno z nejhezčích měst na světě, především pro svojí skvělou polohu u jezera uprostřed hor. Je tady celkem cvrkot, prostě to tu žije. Já protože na školní ubytování nastupuju až zítra jdu do nejbližšího kempu, kde stavím za 20 doláčů stan (1 Novozélandský Dolar je cca 15 Kč). Naštěstí je jen cca 350 m od konečné busu, takže i s mazlikama to dávám v pohodě. Jak jsem postavil stan, natáhl jsem se, ale to jsem neměl dělat, hned jsem usnul a vyjma malého procitnutí (metrový přesun do stanu a rozbalení spacáku) jsem spal až do rána, dal jsem si cca 13 hodin v kuse a ani jsem neměl výčitky, že jsem se nevysprchoval, nepřevlíkl ani nevyčistil zuby 🙂

4.DEN – Queenstown, nástup na ubytování (27.11. 2011)

Kolem 7 hodiny ráno vstávám, musím do 10 hodin vypadnout z kempu. Bohužel v mojí ubytovně jsem nahlášen až na 18 hodinu, takže musím den strávit ve městě, což vzhledem k mojim báglům není moc výhodný. Ještě bez báglů jsem si šel nakoupit jídlo na celý den a zítřejší snídani do místního supermarketu, omrknout odkud mi pojede bus k ubytovně a vůbec podívat po městě. Den jsem strávil nakonec u jezera v parku, kde jsem si mohl sednout na lavičku, záchod byl poblíž a bylo se stále na co dívat nebo si číst a učit se. Na jezeře se proháněly rychločluny, které se dokážou na místě z plné rychlosti otočit o 360 stupňů, skútry, stařičký parník nebo pro Japonce na molu cvičili Haku. Časový posun mi dává teda zabrat, jak jsem přišel do parku, zase jsem na cca 2 hodiny usnul, tentokrát v sedě 🙂 Co se týče počasí, je tady příjemných cca 25 st. C, ale když začne foukat vítr, tak jsem tady asi hodinu seděl v mikině a bundě 🙁 Pro zajímavost ceny jídla: v hospodě jídla tak od 5$ (ale to je jen fish&chips), jinak od 9 do 20$. V supermarketu: velká bageta 2 $, 6 ks výborných mafinů 2 až 3$, coca-cola 1,5 l 2$, 150g šunky 4$ atd.. Víc jsem zatím moc nekupoval, jen sýry tady mají hrozně drahý.

Po celodenním poflakování nastal čas odjezdu do ubytování. Měla mě čekat manažerka školy, ale nikdo takový tam nebyl. Kdo by to byl řekl, čekal na mě krajan, Čech jak poleno, kterej na mě ale nepromluvil ani slovo česky, dokonce ani čau mi neřekl 😉 Za to cestou od autobusu jsem potkal 2 vysmátý Čechy jak jdou z práce (dělají v nedalekém hotelu), tak jsem s nima dal krátkou řeč, jsou tady už víc než rok a prej je tady líp než v Čechách, no co na to říct 🙂 Hned jsem dostal pozvání na úterní párty, prej mám přinést nějaký pivo, začíná se v 7 a bude to asi až do rána 😉 Takže po uvítacím rozhovoru, prohlídce domu a upozornění, že se tady smí mluvit jen anglicky, jsem si vybalil věci ve svém pokoji jménem „Madagaskar“ a zanedlouho přišel můj spolubydlící, Japončík a bůh ví, že si už teď nepamatuju jak se jmenuje 🙂 No snad se nebudu muset ptát znova a někde to odposlechnu. V celém baráku je nás 7, tedy 2 Češi, 2 Italky, 1+1 Japonci a 1 starší Němec. Vybavení hodně skromné (zatím netekla ani teplá voda, ale to je snad dočasné), mám teda tragickou postel, na té bych nenechal spát ani svého psa, ale je tu klid a krásný výhled na okolní hory. Jinak je tu plně vybavená kuchyň a prádelna, internet a tak mi tady snad nebude nic chybět. Japončík má asi tak ½ věcí co já a taky přežívá 😉 No a s tím výhradně anglickým mluvením to tak žhavý taky není, Japončíci i Italka s Němcem si šuškají po svém 😉

Zítra mě čeká první den školy, tak mi držte palce……

[Show as slideshow]